Archiv pro měsíc: Červen 2025

Dopis studentského senátora Pavla Jireše Akademickému senátu KTF UK ze dne 12.6. 2025

Vážený pane předsedo,
vážení místopředsedové,
kolegyně a kolegové,

děkuji za zaslané usnesení legislativní komise AS KTF UK. Přestože komise dospěla k jednomyslnému závěru, že svoláním mimořádného zasedání 6. 6. 2025 nedošlo k porušení Jednacího řádu AS KTF UK, stále musím na své námitce proti dosavadnímu postupu předsedy trvat, neboť z dikce odůvodnění zmíněného usnesení jednoznačně vyplývá, že se komise nezabývala mou námitkou v plném rozsahu.

Vznáším tudíž formální námitku:

Dle mého mínění předseda AS KTF UK svoláním mimořádného zasedání na 6. 6. s jediným materiálním bodem programu (mimo obligatorního různého), a sice posouzením přípustnosti návrhu na odvolání děkana, nerespektoval Jednací řád AS KTF UK.

Dotčené ustanovení: čl. 7, odst. 7 Jednacího řádu AS KTF UK

Odůvodnění:

  1. Čl. 7, odst. 7. upravuje náležitosti podávání podnětů ve speciálních případech stanovených Statutem KTF UK.
  2. Taxativní výčet shora uvedeného ustanovení mj. zahrnuje návrh na odvolání děkana z funkce (viz čl. 6, odst. 14, písm. g) Statutu).
  3. I když byla dodržena standardní lhůta pro zpřístupnění podkladů pro mimořádné zasedání senátu (3 dny), nebyla dodržena lhůta 7 dnů, která je předepsána pro návrhy uvedené ve výčtu, tedy i návrhu odvolání děkana.
  4. Čl. 7, odst. 7 v povinnosti zpřístupnit podkladové materiály k návrhu na odvolání děkana 7 dní předem přímo recipuje ustanovení § 27, odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách v aktuálně platném znění od 1. 3. 2025.
  5. Jednáním pana předsedy tedy došlo i k porušení ZVŠ (nadřazené normy), který explicitně stanovuje minimální lhůtu pro zpřístupnění a zveřejnění podkladů k návrhu na odvolání děkana nejméně 7 dnů před jeho projednáváním.

Za dané situace mi nezbývá nic než trvat na přesvědčení, že pan předseda nezná, anebo záměrně nerespektuje Jednací řád AS KTF UK, což považuji za politováníhodnou okolnost s myšlenkou, zda AS KTF UK je stále demokratickým orgánem fakulty, nebo diktaturou.

S pozdravem,
Pavel Jireš

Email zasílám také panu Velkému Kancléři, panu děkanovi a členům kolegia děkana.

Relativizace křesťanské víry na stránkách Forum 24 ústy Tomáše Halíka

Vážený pane redaktore,

To co prezentuje váš článek Tomáš Halík: Největší hrozbou je jedovatá směs populismu, nacionalismu a izolacionismu. Zde prezentované křesťanství není skutečným křesťanstvím. Mohl bych rozebrat řadu míst, kde tomu tak v článku je, a napsat defacto krátkou učebnici této problematiky, zaměřím se na poslední výrok v textu:

Křesťanská zvěst říká stále totéž: Změňte smýšlení! Přeneste centrum života z povrchu, z malého sebestředného já, i ze zajetí kolektivního egoismu, jakým je například nacionalismus, k onomu „vnitřnímu já“, které křesťanství identifikuje s Kristem žijícím v nás.

Dovolte mi prosím, abych v kontextu výroku udělal jeho krátký rozbor tohoto výroku, který se pokouší oslabit křesťanskou zvěst tak, aby byla „lepším produktem“ na trh s esoterickou poptávkou.

Výrok tvrdí, že „vnitřní já“ je totožné s Kristem žijícím v nás. To odporuje základnímu křesťanskému učení, protože: Kristus není imanentní složkou lidské přirozenosti, ale vtělený Boží Syn, který přebývá v člověku skrze víru a milost (Ef 3:17), nikoli jako součást „vnitřního já“ ve smyslu přirozené identity. Křesťanství učí o radikální rozdílnosti mezi Stvořitelem a stvořením – tzv. ontologický rozdíl. „Vnitřní já“ (v psychologickém nebo spiritualistickém smyslu) není automaticky místem božství. Pokud se „Kristus“ ztotožní s „vnitřním já“, stírá se rozdíl mezi Bohem a člověkem. To vede k panteismu nebo gnozi, nikoli ke křesťanství. Osobu Ježíše Krista jako konkrétního Zjevení Boha, který přišel zvenčí a přinesl spásu skrze kříž a zmrtvýchvstání. Víru jako odpověď na Zjevení, která předchází vnitřní zkušenosti (viz Dei Verbum, čl. 5). Jak to souvisí s tím, že pan profesor vede „podivné kurzy“ nevím. Místo toho podněcuje, což bude určitě jen náhoda, sebesoustředěné hledání Boha uvnitř, bez konfrontace se Slovem, křížem a církví.

Co je ale úplně nejhorší: Výrok naznačuje, že přechod ke Kristu je přechodem od povrchního k hlubšímu, nikoli od hříchu ke spáse!!! Chybí pojem hříchu jako odcizení od Boha. Nezmiňuje potřebu obrácení, pokání, křtu, milosti – tedy klíčových pojmů křesťanské soteriologie.

Výrok je snadno slučitelný s psychologizovaným New Age diskursem, kde se Kristus chápe jako symbol duchovní hloubky, nikoli jako historická osoba a Pán. Tohle je teologie co nám Halík razí na KTF UK. Opět to nesouvisí jistě s ničím. Třeba s výukou new age praktik, které jsou nabízeny i na KTF UK… Náhoda.

Výrok zní na první pohled zbožně, ale v jádru obsahuje relativistický a imanentistický posun, který: stírá rozdíl mezi Kristem a „já“, opouští objektivní zjevení a kříž, relativizuje hřích a potřebu milosti.

Pro nás, jako křesťany je to absolutně nepřijatelné tvrzení.

 Ale ono nejde jen o věroučnou záležitost. Tento výrok je ve svém jádru právě to, co vytváří ideologie a generuje nové Orbány s kterými Halík tak věcně nesouhlasí, ale prakticky jim vytváří podhoubí.

Pokud byste potřebovali další rozbor Halíkovo tvrzení, jsem Vám k dispozici.

Přeji Vám hezký den

Jan Sova

Poznámky k zasedání AS KTF UK konaného dne 3.6.2025

Pro popis současného dění na KTF UK zde bez dalšího komentáře přepisuji zprávu od studenta Pavla Kozara, kterou zaslal do studentské skupiny na WhatsAppu jako své svědectví ze zasedání Akademického senátu KTF UK ze dne 3.6. 2025.

Vážení členové skupiny,

dovolte mi, abych napsal několik postřehů k dnešnímu mimořádnému zasedání Akademického senátu KTF UK, které se konalo od 15:00. Jako student naší fakulty jsem se chtěl věnovat současné situaci týkající se nově zvoleného senátu, a především návrhu na odvolání děkana, který předsednictvo senátu zveřejnilo těsně po skončení svého prvního zasedání.

Prvním překvapením pro mě bylo chování pana senátora Matouše Marka, jenž svými emocemi a neverbálními projevy projevil neúctu především ke svým voličům (mezi něž patřím i já), ale také k panu tajemníkovi během jeho vystoupení. Bylo zjevné, že pan senátor není schopen – a snad ani ochoten – hájit zájmy svých voličů. Naopak se přiklonil k opačnému postoji, než jaký zastával v kampani, na jehož základě byl zvolen do AS KTF UK. Obávám se, že jeho další působení v této funkci může přinést pravý opak toho, co se od něj očekávalo.

Dále bych rád zdůraznil silné emoce, které byly na zasedání patrné. Bylo zřejmé, že senátoři neprojevovali žádnou úctu vůči panu tajemníkovi, který byl jediným přítomným členem kolegia děkana. Tuto situaci mnozí senátoři, a dokonce i někteří hosté, využili ke svým osobním záměrům. Někteří se dokonce hlasitě smáli během tajemníkova vystoupení. Reakce senátorů kromě posměchu zahrnovaly i emocionální výlevy a zdůrazňování jejich nadřazeného postavení vůči panu Jakubiskovi, který neměl dostatek prostoru k odpovědi na všechny vznesené námitky. Podle mého názoru byla moderace debaty nevyvážená a nezohledňovala poměr mezi počtem tazatelů a odpovídajících.
Argumentace senátorů, kterou lze označit za veskrze nelogickou, byla přijata jako základní rámec rozhodování. Senátoři opakovaně zdůrazňovali, že nejednají proti předběžnému opatření soudu ani proti fakultě samé a že svým postupem chtějí přispět k obecnému blahu fakulty. Tento postoj byl během zasedání několikrát vyjádřen. Uváděné důvody pro správnost postupu senátu byly následující:

  1. Návrh na odvolání děkana je nový a nesouvisí s předchozím návrhem, k němuž se vztahuje předběžné opatření soudu.
  2. Senát je samostatný orgán a není vázán rozhodnutím soudu.
  3. Senát je nově zvolený, a tudíž není spojen s předchozím senátem.
    Pan tajemník poznamenal, že i člověk bez právního vzdělání může rozpoznat problematičnost těchto argumentů, s čímž osobně souhlasím – právní vzdělání nemám, jak jste jistě pochopili.

Zazněla také informace, že předsednictvo obdrželo dopis velkého kancléře KTF UK a že hlas pana arcibiskupa je v této situaci velmi důležitý. Bohužel dnešní situace ukázala, že tento dopis zřejmě nikdo nečetl.

Na závěr chci říci, že jako student fakulty pociťuji velké znepokojení nad aktuální situací. Dnešní zasedání senátu mě v tomto pocitu ještě utvrdilo. Myslím si, že každý z nás si přeje alespoň základní vzájemnou úctu – dnes jsem však byl svědkem pravého opaku.
Své hodnocení zakončím slovy pana arcibiskupa z dopisu ze dne 5. června adresovaného senátorům:
„Odložme, prosím, politikaření a nasaďme se pro obnovu fakulty tak, aby byla fakultou opravdu teologickou.“

Děkuji za přečtení, Pavel Kozar

Kdo stanoví za smysl svého života sám sebe, dokonale se jím míjí

Dnešní svět je plný lidí, kteří hledají smysl života a žízní nejen po něčem hlubším, ale (mnohdy aniž by to tušili) po něčem, k čemuž byli stvořeni. Tato žízeň je projevem lidské touhy po naplnění, po autentickém vztahu a pravdivém cíli, který jediný může dát životu skutečný smysl. Nic jako „smysl života“ sám o sobě neexistuje, pokud tento smysl nevede k Bohu, našemu Stvořiteli a cíli. Kdo za smysl svého života stanoví sám sebe, jak to nabízí mnohé New Age psychologické, koučovací a esoterické směry, dokonale se jím míjí, protože skutečný smysl života nelze nalézt mimo jeho původce.

Kdo zůstane u hledání smyslu života, zůstane u hledání. Kdo si však za cíl svého života zvolí Boha, nalezne nejen cíl, ale i skutečný smysl života. Smysl života totiž není v tom, co si člověk sám určí, ale v tom, že žijeme v souladu s tím, k čemu nás Bůh stvořil.

Proč je však biblicky nemožné najít smysl života bez Boha?

Bible nám říká, že Bůh nás stvořil k sobě, abychom byli s Ním ve vztahu a žili podle Jeho vůle (Genesis 1:26-27). Bez víry v Krista, který nás smířil s Bohem svou obětí, není možné mít pravý vztah s Bohem – a bez tohoto vztahu nemůže být naším životem skutečný smysl (Jan 14:6).

Smysl života není možné najít v sebezaměření, protože Bůh nás stvořil k tomu, abychom žili k Němu. Jinými slovy, kdo se staví za smysl svého života sám sebe, tomu chybí pravý cíl, který je pouze v Bohu.

Avšak bez Kristovy oběti zůstáváme duchovně mrtví a ve svém hledání smyslu života se míjíme s tím, k čemu jsme byli stvořeni. Kristus je tím, kdo přináší smíření mezi člověkem a Bohem (Koloským 1:19-20). Bez Krista zůstáváme v hříchu a v odloučenosti od Boha (Římanům 3:23).

Jak přistoupit k životu a najít jeho smysl v jeho pravém cíli

Každý den můžeme hledat Boží vůli v našem životě, modlit se, číst Písmo, a milovat druhé tak, jak nás Kristus miloval. Když se soustředíme na to, co nám Kristus ukazuje, život začne dávat smysl i ve chvílích, kdy se zdá být těžký nebo nesrozumitelný. A když činíme Krista cílem svého života, nacházíme nejen smysl pro tento svět, ale i pro věčnost, protože Jeho smíření s Bohem nás vede ke skutečné plnosti věčného života (Jan 10:10).

Kritika relativizace křesťanského učení: Otevřený dopis Tomáši Petráčkovi

Nedávno jsem napsal dopis profesoru Tomáši Petráčkovi, ve kterém vyjadřuji své znepokojení nad jeho teologickými názory, které veřejně hlásá na svých přednáškách.

V dopise se zaměřuji na relativizaci základních křesťanských pravd, zejména pojmu hříchu, a na relativizaci oběti Ježíše Krista. Profesor Petráček, který dříve působil na KTF UK, opakovaně prezentuje názory, které zpochybňují autoritu Písma a činí z hříchu „menší dobro“ nebo „omyl“. Tento pohled, podle mého názoru, zcela oslabuje křesťanskou víru a podkopává klíčovou potřebu vykoupení skrze Ježíše Krista.

Podrobnosti jsou uvedeny v otevřeném dopise Tomáši Petráčkovi, který je zde ke stažení.

Dopis byl také přetištěn v Katolických novinách.