Archiv rubriky: Krátká zamyšlení

Relativizace křesťanské víry na stránkách Forum 24 ústy Tomáše Halíka

Vážený pane redaktore,

To co prezentuje váš článek Tomáš Halík: Největší hrozbou je jedovatá směs populismu, nacionalismu a izolacionismu. Zde prezentované křesťanství není skutečným křesťanstvím. Mohl bych rozebrat řadu míst, kde tomu tak v článku je, a napsat defacto krátkou učebnici této problematiky, zaměřím se na poslední výrok v textu:

Křesťanská zvěst říká stále totéž: Změňte smýšlení! Přeneste centrum života z povrchu, z malého sebestředného já, i ze zajetí kolektivního egoismu, jakým je například nacionalismus, k onomu „vnitřnímu já“, které křesťanství identifikuje s Kristem žijícím v nás.

Dovolte mi prosím, abych v kontextu výroku udělal jeho krátký rozbor tohoto výroku, který se pokouší oslabit křesťanskou zvěst tak, aby byla „lepším produktem“ na trh s esoterickou poptávkou.

Výrok tvrdí, že „vnitřní já“ je totožné s Kristem žijícím v nás. To odporuje základnímu křesťanskému učení, protože: Kristus není imanentní složkou lidské přirozenosti, ale vtělený Boží Syn, který přebývá v člověku skrze víru a milost (Ef 3:17), nikoli jako součást „vnitřního já“ ve smyslu přirozené identity. Křesťanství učí o radikální rozdílnosti mezi Stvořitelem a stvořením – tzv. ontologický rozdíl. „Vnitřní já“ (v psychologickém nebo spiritualistickém smyslu) není automaticky místem božství. Pokud se „Kristus“ ztotožní s „vnitřním já“, stírá se rozdíl mezi Bohem a člověkem. To vede k panteismu nebo gnozi, nikoli ke křesťanství. Osobu Ježíše Krista jako konkrétního Zjevení Boha, který přišel zvenčí a přinesl spásu skrze kříž a zmrtvýchvstání. Víru jako odpověď na Zjevení, která předchází vnitřní zkušenosti (viz Dei Verbum, čl. 5). Jak to souvisí s tím, že pan profesor vede „podivné kurzy“ nevím. Místo toho podněcuje, což bude určitě jen náhoda, sebesoustředěné hledání Boha uvnitř, bez konfrontace se Slovem, křížem a církví.

Co je ale úplně nejhorší: Výrok naznačuje, že přechod ke Kristu je přechodem od povrchního k hlubšímu, nikoli od hříchu ke spáse!!! Chybí pojem hříchu jako odcizení od Boha. Nezmiňuje potřebu obrácení, pokání, křtu, milosti – tedy klíčových pojmů křesťanské soteriologie.

Výrok je snadno slučitelný s psychologizovaným New Age diskursem, kde se Kristus chápe jako symbol duchovní hloubky, nikoli jako historická osoba a Pán. Tohle je teologie co nám Halík razí na KTF UK. Opět to nesouvisí jistě s ničím. Třeba s výukou new age praktik, které jsou nabízeny i na KTF UK… Náhoda.

Výrok zní na první pohled zbožně, ale v jádru obsahuje relativistický a imanentistický posun, který: stírá rozdíl mezi Kristem a „já“, opouští objektivní zjevení a kříž, relativizuje hřích a potřebu milosti.

Pro nás, jako křesťany je to absolutně nepřijatelné tvrzení.

 Ale ono nejde jen o věroučnou záležitost. Tento výrok je ve svém jádru právě to, co vytváří ideologie a generuje nové Orbány s kterými Halík tak věcně nesouhlasí, ale prakticky jim vytváří podhoubí.

Pokud byste potřebovali další rozbor Halíkovo tvrzení, jsem Vám k dispozici.

Přeji Vám hezký den

Jan Sova

Kdo stanoví za smysl svého života sám sebe, dokonale se jím míjí

Dnešní svět je plný lidí, kteří hledají smysl života a žízní nejen po něčem hlubším, ale (mnohdy aniž by to tušili) po něčem, k čemuž byli stvořeni. Tato žízeň je projevem lidské touhy po naplnění, po autentickém vztahu a pravdivém cíli, který jediný může dát životu skutečný smysl. Nic jako „smysl života“ sám o sobě neexistuje, pokud tento smysl nevede k Bohu, našemu Stvořiteli a cíli. Kdo za smysl svého života stanoví sám sebe, jak to nabízí mnohé New Age psychologické, koučovací a esoterické směry, dokonale se jím míjí, protože skutečný smysl života nelze nalézt mimo jeho původce.

Kdo zůstane u hledání smyslu života, zůstane u hledání. Kdo si však za cíl svého života zvolí Boha, nalezne nejen cíl, ale i skutečný smysl života. Smysl života totiž není v tom, co si člověk sám určí, ale v tom, že žijeme v souladu s tím, k čemu nás Bůh stvořil.

Proč je však biblicky nemožné najít smysl života bez Boha?

Bible nám říká, že Bůh nás stvořil k sobě, abychom byli s Ním ve vztahu a žili podle Jeho vůle (Genesis 1:26-27). Bez víry v Krista, který nás smířil s Bohem svou obětí, není možné mít pravý vztah s Bohem – a bez tohoto vztahu nemůže být naším životem skutečný smysl (Jan 14:6).

Smysl života není možné najít v sebezaměření, protože Bůh nás stvořil k tomu, abychom žili k Němu. Jinými slovy, kdo se staví za smysl svého života sám sebe, tomu chybí pravý cíl, který je pouze v Bohu.

Avšak bez Kristovy oběti zůstáváme duchovně mrtví a ve svém hledání smyslu života se míjíme s tím, k čemu jsme byli stvořeni. Kristus je tím, kdo přináší smíření mezi člověkem a Bohem (Koloským 1:19-20). Bez Krista zůstáváme v hříchu a v odloučenosti od Boha (Římanům 3:23).

Jak přistoupit k životu a najít jeho smysl v jeho pravém cíli

Každý den můžeme hledat Boží vůli v našem životě, modlit se, číst Písmo, a milovat druhé tak, jak nás Kristus miloval. Když se soustředíme na to, co nám Kristus ukazuje, život začne dávat smysl i ve chvílích, kdy se zdá být těžký nebo nesrozumitelný. A když činíme Krista cílem svého života, nacházíme nejen smysl pro tento svět, ale i pro věčnost, protože Jeho smíření s Bohem nás vede ke skutečné plnosti věčného života (Jan 10:10).