Co znamená být „svatý“
Slovo „svatý“, tak jak je používáno v Novém zákoně, pochází z řeckého slova hagios1, tj. ἅγιος. Toto slovo bychom mohli přeložit jako „být zasvěcený Bohu.“ V Novém zákoně se toto slovo používá téměř výhradně v množném čísle tj. ve smyslu „svatí“ (67x) a jedenkrát v jednotném čísle. Význam slova „svatý“ je tedy být vydělen (vyčleněn) ze světa (který je v moci toho zlého) pro Boha, jeho účely a jeho Boží království. Zřetelně je tato myšlenka řečena např. v prvním Janově dopise (1 Jan 5:19-20). Společenstvím svatých je pak Kristova církev2, do které je věřící vyčleněn ze světa (viz např. Efeským 5:23, Jan 10:16).
Víme, že my jsme z Boha, ale celý svět leží ve Zlu. A víme, že Boží Syn přišel a dal nám schopnost znát pravého Boha, a tak jsme v něm, totiž v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.
Křesťanství je buď a nebo, je v jistém slova smyslu černobílé. Být v přátelství se světem znamená nebýt svatý a být v nepřátelství s Bohem. Vztah s Bohem a vztah se světem jsou v Bibli prezentovány jako vzájemně vylučující.
Vy nevěrníci! Nevíte, že přátelství se světem znamená nepřátelství s Bohem? Kdokoli se rozhodne být přítelem světa, stává se Božím nepřítelem.
Křesťan je povolán ke svatosti
Křesťan je ke svatosti povolán. „Svatí“ jsou tělo Kristovo, křesťané, církev. Člověk je buď svatý a nebo je v moci toho zlého (viz například již citovaný 1 Jan 5:19-20). V tom je Bible naprosto koherentní a jednotná a zároveň říká, že křesťané jsou svatí díky svému spojení s Ježíšem Kristem, který je jejich pánem (Jan 15:4-5, Římanům 5:1-2).
Ten, který vás povolal, je svatý – právě tak buďte svatí v celém svém životě i vy. Je přece psáno: „Buďte svatí, neboť já jsem svatý.“
Od slova svatý je pak odvozeno slovo posvěcení. Svou vírou v Ježíše Krista jsou křesťané posvěcováni (a ničím jiným nejsou). Význam tohoto slova by mohl být zřejmý z 1 Korintským 1:1-3.
Pavel, z Boží vůle povolaný apoštol Krista Ježíše, a bratr Sostenes církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým a také všem, kdo na jakémkoli místě vzývají jméno našeho společného Pána Ježíše Krista: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
Ještě jinými slovy můžeme říci, že člověk se stává svatým svou vírou a panstvím Ježíše Krista ve svém životě, což ho vyčleňuje ze světa.
Vybrané citace užití slova svatí (hagios) z Písma
Petr obcházel všechny církve a cestou přišel také ke svatým v Lyddě.
Všem Bohem milovaným povolaným svatým v Římě: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
Existuje jeden příklad použití tohoto slova v jednotném čísle, ale i zde je zřejmé označení větší skupiny lidí:
Pozdravte všechny svaté v Kristu Ježíši. Pozdravují vás bratři, kteří jsou tu se mnou.
O svatosti v souvislosti s Izraelem jako vyvoleným národem mluví již Starý zákon. Když Bůh vyzval Izrael k svatosti (viz např. Leviticus 11:44-45 a Leviticus 19), chtěl, aby se odlišil od ostatních národů tím, že jim dal konkrétní pravidla, podle kterých měli žít. Izrael byl vybrán Bohem a byl odlišen od všech ostatních národů a to pro záměry, které s nimi měl Bůh. K naplnění těchto záměrů byla podepsána smlouva s Abrahamem (viz Genesis 15-17).
Být svatý rozhodně neznamená být morálně dokonalý
Být svatý v tomto (původním) významu tedy neznamená být morálně dokonalý. Morálně dokonalý je pouze Bůh. Žádný z andělů a žádný z lidí nikdy svatý nebude. Skutečně nikdy nebudeme jako Bůh! A pokud vám někdo něco takového nabízí, neměli byste mu věřit, je to podvod a pravdy v něm není (Jan 8:44).
Svatost a svátosti v římskokatolické teologii
V římskokatolické teologii jsou svatí v nebesích (v nebi), zatímco podle biblického učení je svatý každý věřící v Ježíše Krista. Podle katolické nauky je člověk jistě svatý, pokud je „blahořečen“ papežem (podle katolické nauky mohou být svatí i ti zemřelí, kteří kanonizováni nebyli). Přesto katolická nauka s pojmem svatým pracuje tak, že (podle nich) může být za svatého považován každý pokřtěný křesťan. K problematice se také vyjadřuje Katechismus katolické církve3 (KKC) v článcích 1468 až 1470. Zde je ale svatost křesťana přeznačena za „poklad církve“ (čl. 1475 KKC) a není spojována s Biblickými skutečnostmi a požadavky individuálně kladené na každého křesťana, jak bylo diskutováno výše4.
Nenechte se tím však zmást, podle Bible je každý, kdo přijal Ježíše Krista vírou, považován za svatého a to již nutně za svého života zde a zemi. Svatost je podle Bible v jistém smyslu vlastní volba (která je učiněna vírou).
V praxi katolické církve jsou svatí uctíváni (je jim tzv. vyjadřována úcta) a běžně se k nim katolíci modlí. Naopak v Bibli jsou svatí povoláni k tomu, aby uctívali jedině Boha a jen k němu se modlili.
Zatímco podle Bible jsou věřící posvěcování jsou vírou a panstvím Ježíše Krista v jejich životě, v římskokatolické církvi jsou věřící posvěcování přijímáním svátostí, které jsou produkty Římskokatolické církve.
Poznámky
- πᾶσιν τοῖς οὖσιν ἐν Ῥώμῃ ἀγαπητοῖς θεοῦ, κλητοῖς ἁγίοις· χάρις ὑμῖν καὶ εἰρήνη ἀπὸ θεοῦ πατρὸς ἡμῶν καὶ κυρίου Ἰησοῦ Χριστοῦ. Viz biblický řecký text k Římanům 1:7. ↩︎
- Nikoli konkrétní denominace. Což Bible jasně ukazuje, neboť zde se nehovoří o jednotlivých denominacích, ale místních sborech. ↩︎
- Katechismus katolické církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. ISBN 80-7192-473-3. ↩︎
- Tento dvojí význam slov je v teologii Římskokatolické církve běžný. Je dán nutností zachovat nebiblické učení a zároveň snahou nějak vysvětlit text Bible, který přece jen mají dnes katolíci dostupný v národních jazycích. ↩︎