Krátká biblická úvaha inspirovaná apoštolem Pavlem

Součástí každé cesty ke spáse je – v menší či větší míře – také duchovní boj. Apoštol Pavel nepoužívá obrazy boje náhodně; duchovní život vidí jako arénu, v níž se svádí zápas s neviditelnými mocnostmi, jež se staví proti Božímu záměru. Nejde o výsadu zvlášť zbožných či mimořádně pokoušených – tento zápas patří k jádru každé opravdové víry.

Proti komu bojujeme?

Apoštol Pavel píše:

„Náš zápas totiž není proti krvi a tělu, ale proti vládám, mocnostem a světovládcům přítomné temnoty, proti duchovním silám zla v nebeských sférách.“
(Ef 6:12)

To znamená, že křesťan nevede svůj zápas s lidmi, vnějšími okolnostmi ani s osudem. Pravé bojiště je duchovní. Zde se rozhoduje o vnitřní svobodě, o věrnosti Bohu, o pravdě, o pokoře a o schopnosti milovat tváří v tvář pokušení, klamu a strachu. Zvláštním projevem tohoto boje je obrana pravdy proti falešnému učení – proti naukám, které se „tváří zbožně, ale popírají její moc“ (2 Tim 3,5), a proti svodům ducha doby, které odvádějí mysl od jednoduchosti a čistoty Kristovy (srov. 2 Kor 11,3–4). Duchovní boj se tedy odehrává nejen v srdci, ale i v mysli – tam, kde se rozhoduje, co nebo koho následuji.

Duchovní boj je každodenní realita

Každý, kdo se skutečně vydal za Kristem, se dříve či později setká s realitou duchovního boje. Apoštol Pavel píše Timotejovi:

„Bojuj dobrý boj víry, uchop věčný život, k němuž jsi byl povolán.“
(1 Tim 6,12)

Duchovní boj není něco, co musíme vést, aby Bůh zvítězil a na zemi bylo nastoleno Jeho království. Kristus již zvítězil – a Bůh má na každou situaci odpověď, která neomylně vede k naplnění Jeho plánu. A přece nám ve své milosti dovoluje, abychom se tohoto zápasu skutečně účastnili – ne jako loutky, ale jako svobodné osoby, které se stávají druhými příčinami Božího působení ve světě a to buď svou modlitbou anebo zapříčiněním. Duchovní boj je tak darem i úkolem, místem, kde se lidská věrnost spojuje s Boží mocí, kde se učíme pravdě, pokoře a důvěře, a kde se rodí svatost.

Vezměte si celou boží zbroj

Boj ale není možný bez vybavení. O tom, jak by taková výzbroj mohla vypadat v našem každodenním občanském a tělesném životě, bych rád napsal samostatný článek později. Zde se však zastavme u podstatného: apoštol Pavel nabízí sugestivní a nadčasový návod. Celá Boží zbroj má podle apoštola Pavla tuto skladbu:

• přilba spásy
• pancíř spravedlnosti
• opasek pravdy
• štít víry
• meč Ducha, jímž je Boží slovo
  (srov. Ef 6:13–17)

Modlitba, bdělost a vytrvalost jsou nedílnou součástí této výzbroje (Ef 6,18). Bez nich se křesťan stává snadnou kořistí – ne proto, že by Bůh nebyl věrný, ale proto, že lidská spoluúčast je součástí Jeho plánu.

„Za všech okolností se modlete v Duchu; proto vždy vytrvale bděte a v každé své modlitbě a prosbě se modlete za všechny svaté.“
(Ef 6:18)

Účast na Kristově vítězství

Duchovní boj je někdy velmi těžký, ale není beznadějný. Naopak! V Kristu už bylo dosaženo vítězství. Pavel píše Koloským:

„V něm odzbrojil vlády a mocnosti, veřejně je odhalil a slavil nad nimi vítězství!“
(Kol 2:15)

Kdo bojuje v Kristu, nebojuje proto, aby sám získal vítězství, nebo aby ho získal pro sebe. Bojuje, aby se stal účastníkem vítězství, které už bylo dosaženo. Duchovní boj je tak paradoxně bojem o věrnost, nikoli o zásluhy. A právě tato věrnost – skrytá, každodenní, často bolestná – proměňuje svět. Skrze ni se Boží království stává přítomným už nyní, uprostřed času, ve svědectví života těch, kdo zůstávají Kristu věrní.

Závěrem

Křesťan – ale vlastně kdokoli –, kdo si neuvědomuje, že je zapojen do duchovního boje, je jako voják, který netuší, že se nachází na bitevním poli. Pak se nemůže divit, když ho dění kolem zasáhne naplno a zaskočí. Je třeba být připraven po všech stránkách a stát čelem v plné Boží zbroji.

„Snášej útrapy jako dobrý voják Ježíše Krista.“
(2 Tim 2:3)