Vážený pane redaktore,

To co prezentuje váš článek Tomáš Halík: Největší hrozbou je jedovatá směs populismu, nacionalismu a izolacionismu. Zde prezentované křesťanství není skutečným křesťanstvím. Mohl bych rozebrat řadu míst, kde tomu tak v článku je, a napsat defacto krátkou učebnici této problematiky, zaměřím se na poslední výrok v textu:

Křesťanská zvěst říká stále totéž: Změňte smýšlení! Přeneste centrum života z povrchu, z malého sebestředného já, i ze zajetí kolektivního egoismu, jakým je například nacionalismus, k onomu „vnitřnímu já“, které křesťanství identifikuje s Kristem žijícím v nás.

Dovolte mi prosím, abych v kontextu výroku udělal jeho krátký rozbor tohoto výroku, který se pokouší oslabit křesťanskou zvěst tak, aby byla „lepším produktem“ na trh s esoterickou poptávkou.

Výrok tvrdí, že „vnitřní já“ je totožné s Kristem žijícím v nás. To odporuje základnímu křesťanskému učení, protože: Kristus není imanentní složkou lidské přirozenosti, ale vtělený Boží Syn, který přebývá v člověku skrze víru a milost (Ef 3:17), nikoli jako součást „vnitřního já“ ve smyslu přirozené identity. Křesťanství učí o radikální rozdílnosti mezi Stvořitelem a stvořením – tzv. ontologický rozdíl. „Vnitřní já“ (v psychologickém nebo spiritualistickém smyslu) není automaticky místem božství. Pokud se „Kristus“ ztotožní s „vnitřním já“, stírá se rozdíl mezi Bohem a člověkem. To vede k panteismu nebo gnozi, nikoli ke křesťanství. Osobu Ježíše Krista jako konkrétního Zjevení Boha, který přišel zvenčí a přinesl spásu skrze kříž a zmrtvýchvstání. Víru jako odpověď na Zjevení, která předchází vnitřní zkušenosti (viz Dei Verbum, čl. 5). Jak to souvisí s tím, že pan profesor vede „podivné kurzy“ nevím. Místo toho podněcuje, což bude určitě jen náhoda, sebesoustředěné hledání Boha uvnitř, bez konfrontace se Slovem, křížem a církví.

Co je ale úplně nejhorší: Výrok naznačuje, že přechod ke Kristu je přechodem od povrchního k hlubšímu, nikoli od hříchu ke spáse!!! Chybí pojem hříchu jako odcizení od Boha. Nezmiňuje potřebu obrácení, pokání, křtu, milosti – tedy klíčových pojmů křesťanské soteriologie.

Výrok je snadno slučitelný s psychologizovaným New Age diskursem, kde se Kristus chápe jako symbol duchovní hloubky, nikoli jako historická osoba a Pán. Tohle je teologie co nám Halík razí na KTF UK. Opět to nesouvisí jistě s ničím. Třeba s výukou new age praktik, které jsou nabízeny i na KTF UK… Náhoda.

Výrok zní na první pohled zbožně, ale v jádru obsahuje relativistický a imanentistický posun, který: stírá rozdíl mezi Kristem a „já“, opouští objektivní zjevení a kříž, relativizuje hřích a potřebu milosti.

Pro nás, jako křesťany je to absolutně nepřijatelné tvrzení.

 Ale ono nejde jen o věroučnou záležitost. Tento výrok je ve svém jádru právě to, co vytváří ideologie a generuje nové Orbány s kterými Halík tak věcně nesouhlasí, ale prakticky jim vytváří podhoubí.

Pokud byste potřebovali další rozbor Halíkovo tvrzení, jsem Vám k dispozici.

Přeji Vám hezký den

Jan Sova